Je jí teprve sedmnáct, ale pochlubit se může již slušnou řádkou dobrých výsledků. Tím největším je rozhodně stříbro z letošního mistrovství Evropy ve scrtachi v portugalské Anadii. Na mistrovství světa v Montichiati byla osmá v keirinu, ve scratchi patnáctá, v Anadii navíc osmá s Barbarou Džerengovou v madisonu. Na evropském silničním šampionátu zmařil její naděje pád a na domácím šampionátu na dráze získala tři zlaté a jednu stříbrnou medaili. To je závodnice Dukly Praha, Petra Ševčíková
Jak jsi se dostala k cyklistice?
“Rodiče jsou zastánci toho, že asi nejzdravější je pro děti začít s plaváním. I já si to myslím. Od šesti let jsem závodně plavala. Účastnila jsem se všech závodů včetně závodů MČR, kde jsem se umísťovala do 10. místa. Ale každý trénink, tj. minimálně 6x týdně, jsem se musela dívat na stále stejné dlaždičky pode mnou. To nebylo nic pro mě. Možná ve mně skutečně tehdy něco bylo, protože když jsem odcházela, trenérku to dost mrzelo. K cyklistice mne dostal můj starší brácha a toho dostal k cyklistice táta, takže se dá říct, že je to částečně i taťky zásluha. Kolo jsem si zkusila a bylo to pro mě daleko zajímavější. Okolo cyklisty se stále něco mění. Je to víc ´akční´ a někdy docela i drsné.”
Jaké byly tvoje začátky, kdo tě a kde vedl.
“Kde jinde začít s cyklistikou, než tam, kde bydlím. V Berouně jsem měla několik kamarádů, se kterými jsem jezdila na silnici a cyklokros. Pak jsem se několikrát svezla na dráze a bylo mi jasné, že v tom chci pokračovat. To v Berouně nešlo. Zkusila jsem si rok na dálku v Dukle Brno, ale je to od nás daleko. Bylo mi patnáct a rodiče nechtěli, abych se v té době odstěhovala do Brna.”
Nyní jsi ale v Dukle Praha…
“Dukla Praha byla volbou s ohledem na směřování k dráhové cyklistice. Už v kadetkách jsem se nechala ´postaršit´ do juniorek. Pár výsledků nebylo špatných a tak si mne pražská Dukla všimla. Trénuji hodně sama, protože v rozhodujících chvílích se závodník musí spoléhat sám na sebe. Pokud mu tým v závodě pomůže, je to plus, ale ne pravidlo. Trénuje mě brácha a v Dukle mi nechávají potřebnou volnost. Brácha je velmi nekompromisní trenér, ale nic z mé dosavadní cyklistiky s ním bych nikdy nevyměnila. Za to, čeho jsem zatím dosáhla, vděčím převážně jemu. A mám navíc obrovskou výhodu, že mně výborně zná. Mám trénink, jídelníček i regeneraci doslova šitou namíru.”
Studuješ. Jak to jde skloubit se sportem?
„Jsem v třetím ročníku na gymnáziu v Berouně. Nemám žádné úlevy, ani individuální plán. Snažím se zvládnout všechno, co osnovy předepisují. Mám velkou podporu mamky, která mi pomáhá. Přece jen sport je vrtkavý a nikdy nikdo neví, čím se bude živit.“
Letošní rok byl pro tebe asi dost přelomový a hektický. Ale také velmi úspěšný. Jakých úspěchů si ceníš nejvíce.
“Tak samozřejmě si nejvíce cením druhého místa na ME v Anadii. Zároveň mě velmi mrzí špatná taktika na MS ve scratchi.”
Ale taky jsi měla smůlu na ME na silnici. Něco podobného tě potkalo před dvěma lety v Tbilisi.
“V Tbilisi to byly moje první velké závody. Měla jsem ještě málo natrénováno a byla jsem nezkušená. Ale od té doby jsem se dost naučila… Letošní ME v Herningu bylo vzhledem k počasí kruté. Vichr a déšť, kluzký povrch. Celý závod se pro mě vyvíjel dobře, držela jsem si pozici do desátého místa a i fyzicky jsem na tom byla dobře. Pak bohužel v posledním okruhu přišla zatáčka kousek před cílem a pád. Škoda, že jsem se nedostala do závěrečného spurtu…”
Kombinuješ silnici a dráhu. Upřednostňuješ nějaké odvětví, či zatím ne?
“Silnice je podle mě základ. Bez ní nechci být a myslím, že to ani tak nefunguje. Zatím se chci věnovat zvyšování výkonu v rychlostních disciplínách. Co bude mojí dominantní disciplínou se vyvine během následujících let.”
Jaké jsou tréninkové podmínky v Dukle?
“Stěžovat si na nic nemohu. Dukla mi pomáhá hlavně na závodech. Navíc mi letos hodně pomohl i pan Nosek z brněnské Dukly, když jsem si poškodila při pádu svoje dráhové kolo. Zapůjčil mi pro ME a MS dráhového Looka, na kterého jsem byla zvyklá, za což moc děkuji.”
S Petrou Ševčíkovou hovořil Jaroslav Cícha.
